Školní výlet 5. - 8. třídy

30. 6. 2022

Ke konci školního roku, kdy už bylo v učebnách horko a docházely síly žákům i učitelům, jsme se vydali všichni od páté po osmou třídu směrem Hořice, kde na žáky české i ukrajinské národnosti čekaly pěkné čisté chatky v Kempu Alegro.

Rozkaz zněl jasně – unavení žáci jsou poslušní žáci, a tak jsme na další den naplánovali dvacetikilometrový pochod. Prošli jsme Naučnou stezku K. J. Erbena. Toho, co napsal: „U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo,…“ Nepleťte si ho s pánem, který moderuje StarDance, jak se stalo jednomu žákovi. Nemáme nic proti Marku Ebenovi, ale zásluhy za Kytici mu dávat nebudeme.

Došli jsme až do Miletína, kde se vyrábí Pravé hořické trubičky. Kromě toho, že nám tam ukázali, co taková výrova trubiček obnáší, jsme si ubalili vlastní trubičku. Někteří ji poté elegantně drželi mezi ukazovákem a prostředníkem, popotahovali a vypouštěli imaginární oblaka kouře, jako by právě ubalili kubánský doutník. Možná že na takové exkurze jezdí děti na Havaně, ale ty naše měly smůlu.

Tento fiktivní zlozvyk neměl na žáky negativní vliv a ukázali se jako překvapivě houževnatí a vytrvalí chodci. Ušli neuvěřitelných dvacet kilometrů a zbyla jim ještě síla na řádění v bazénu. Celý pochod nás stál jen dva puchýře a dvě zakousnutá klíšťata, která jsme snadno vytočili, protože někoho vytáčet mají pedagogové v popisu práce.

I když si žáci po večeři mysleli, že už budou mít od kantorů pokoj, nemělo tomu tak být. Když se slunce ukrylo za horizontem, ukázalo se, že mají ještě něco za lubem. Obloze vyprchal purpur z tváří a tma vyplnila každý kout a každou cestičku kolem tábora. Tehdy jsme se vydali na noční bojovku.

Fantazie je mocná čarodějka, a tak se ze stínu po dětech natahovaly kostnaté pařáty. Cítily na krku dech nočních bytostí, které nikdy nespí. Zahlédly je vždy koutkem oka a zmizely ve stínech, když na ně člověk pohlédl přímo. Jediná příšera ukrytá v křoví byla má maličkost a obdivoval jsem tam šikovnost komárů, že mě dokáží takhle hezky najít i po tmě. Všichni absolvovali noční dobrodružství bez trvalých následků a vůbec nezáleží na tom, že se někdo bál. Důležité je, že se žáci svému strachu postavili, protože odvážní můžeme být jen tehdy, když se bojíme.


Mgr. Tomáš Laube

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace