Exkurze do Národního muzea v Praze

Národní muzeum
Březnový čtvrtek v Trutnově nevypadal lákavě. Sněhové vločky nad hlavami nepůsobily vesele, ale nám to náladu nezkazilo a vydali jsme se na výlet do naší stověžaté krásky. Hned po rozjetí vlaku jsme vyndali krabičky se svačinou, které nám nabalily naše maminky, a začali svačit. Někteří spolucestující se podivili, jak je možné do našich maličkých bříšek naskládat tolik jídla. Čím blíže k Praze, tím méně vloček i deště a na Hlavním nádraží nás přivítalo sluníčko. K muzeu jsme to zvládli pěšky, paní učitelka vyzvedla vstupenky a my vešli do krásné, historické, a přesto novotou vonící budovy. Česko-slovenská / Slovensko-česká výstava začala písemnostmi, první československou ústavou. Viděli jsme spoustu zajímavostí z historie, ať to byly medaile, peníze, věci, které se běžně používali, obrovská
krabice s maličkou obrazovkou - prý televize, první kamery, kostýmy, něco, čemu se říkalo "kazeťák". Paní učitelka vypadala, že potkává věci, které měla i doma (rozproudilo to naší debatu, jestli jí fakt může být tolik), radovala se nad setkáním se školními lavicemi - jak kdyby je ještě neviděla. Viděli jsme i kostru bez nohy - prý zhojená amputace (další cizí slovo). Lebku s šípem - prostě krásné věci =). V prvním a druhém patře jsme pak obdivovali krásně malovaný strop, z okna koukli na Václavské náměstí, snažili se hypnotizovat KFC a McDonald, ale nic. V jednu hodinu jsme se přesunuli k nové budově Národního muzea - samozřejmě jsme se posilnili zbytky svačiny z domu a šli prohlížet, jak to vypadalo za života Keltů. Výstava byla sice krásná, ale pro nás, horaly, kteří už chodili asi dvě hodiny (s pauzou na svačinu) to bylo únavné. Od totálního vyčerpání nás zachránila návštěva rychlého občerstvení a nákup vzácného zboží - například "slizu". Na cestu vlakem jsme se dokonale zásobili, dosedli jsme na sedačky s pocitem totálního vyčerpání - tedy to bylo přání paní učitelek. My rychle pookřáli, a tak jsme se pravidelně střídali na sedadle " za odměnu" mezi paní učitelkami. Do Trutnova, kde nás přivítala kupa sněhu, jsme dorazili bez úhony - snad jen lehce přejedení.

Za rok naplánujeme další akci..

                               Vaše dětičky