Exkurze do Terezína

23. 5. 2019

Jsou místa, která by měl člověk jednou za život navštívit. Terezínské ghetto a Malá pevnost k nim patří. Naše škola se přidala k zástupům, které tam během celého roku jezdí uctít památku zesnulých, učit se a nezapomenout.

Atmosféra Terezína zapůsobila i na žáky. Ani pro člověka v pubertě, pro kterého je 2. světová válka asi tak aktuální jako křížové výpravy, není příjemné procházet místy, kde se odehrály nepředstavitelné hrůzy, a být svědkem toho, co si jsou lidé schopni udělat. Stáli jsme v místnostech, kde byly lidské bytosti zbaveny důstojnosti, třásly se zimou a hladem, strachovaly se o život svůj i svých blízkých. Jen představa, že zde lidé obklopeni ostnatým drátem a mřížemi museli žít a umírat pod nápisem Arbeit macht frei, svírala člověku žaludek. Ta bolest, strach a smutek.

Dolehly na nás hrůzy minulosti a člověk se musel při návštěvě trochu zastydět. Sám jsem se styděl, že si často stěžuji kvůli věcem, na kterých ve skutečnosti vůbec nesejde.

Holokaust je nejpádnějším důkazem, že v našem světě existuje absolutní zlo, které nelze obhájit ani s ním vyjednávat. Stále se z něho hojíme, nesmíme na něj zapomenout a dopustit, aby se miliony mrtvých mužů, žen a dětí proměnily v pouhé statistiky a odstavce v učebnicích.

Taková místa slouží jako varování a neměli bychom se zde stydět za slzy. Pamětníků, kteří zažili hrůzy války, ubývá a za pár let nám zbudou jen knihy a dokumenty. Dějiny jsou pamětí lidstva, tak je nenechme zemřít.

Na školní výlet byli žáci neobvykle tiší. Cestou zpět se v autobuse jako by probouzeli z nepříjemného snu. Mluvili hlasitě a hlasitěji. Řešili, kdo se komu líbí, co si dají v McDonaldu a jestli stihneme dorazit domů včas na hokej. Vraceli se do svých životů ve 21. století. Neměli bychom jim to mít za zlé, člověk se musí z minulosti poučit a jít dál.

Exkurze nutila k zamyšlení, jestli jsme nyní o tolik chytřejší. Jestli se národ Goetheho a Beethovena také neukájel představou své vyspělosti, než nechal nastoupit miliony lidí do vlaků směřujících do vyhlazovacích táborů.

Technologicky se s námi nemůžou tehdejší lidé rovnat. S našimi znalostmi přírody a vesmíru, ale jednou věcí je být chytrý a úplně jinou být moudrý. Opravdu jsme se poučili?

 

 

Tomáš Laube

Důležité odkazy

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace